Zlý sen
Vstoupila jsem do zahrady při řece a myslela zprvu, že jsem na Budíně. Všimla jsem si jak z trávy na mě jukají David s Lucií. Dostala jsem o ně strach. Kdosi přicházel a vedl za uzdě obrovského býka. Měl na pohled nesmírně čistou a hebkou srst a mezi rohy kučeravou. Vedl ho můj bratr Milan. Vypadal mladší nežli ve skutečnosti, mladý muž s plavou hřívou na hlavě, čistě oblečen, vysoký přiházel do zahrady. Býk opatrně překročil ležící děti v trávě. Oddychla jsem si. Pozorovala jsem řeku v zahradě. Voda byla průhledná a jakoby do kopce. Podobně se valí vlna, ale tahle voda stála. I ryby stály na místě a jejich oči na mě mrtvě hleděly. Ryby se leskly v ponuré, tajemné vodě. Ta voda byla mocná jako smrt.
Otočila jsem se na Milana. Stál na břehu a začal mi vyčítat.
„Ty jsi nepřijela“.
Pocítila jsem výčitku. „Já nemohla.“
„Ale mohla...“ vzdoroval a tak jsem do něho lehce strčila. Spadl tiše do vody. Hned jsem mu pomohla vylézt. Voda z něho crčela. Nadurdil se, jako když býval malý chlapec a snažil se mi oplatit. Uchlácholila jsem jej konejšivými slovy a on mi náhle položil hlavu do klína a rázem se z něho stal opět můj malý bratr. Řekl mi žalujícím hlasem: „Máma umřela“
Hluboká bolest, soucit a tvrdý pocit skutečnosti se mi zaříznul do srdce.
„Já vím broučku.“ Řekla jsem mu tichounce do ucha, hladila ho něžně po vlasech. Mrtvá řeka nehybně plynula a na mě padl balvan nevýslovné ztráty, ztráty navždy a nenávratně. Hořce jsem se rozplakala.
/sen krátce po smrti mé matky/