Dcera Lucie 08
Dcera Lucka Listopad 2008
Milé dámy, vážení pánové. Jmenuji se Lucie a paní, která namalovala všechny obrazy na které se díváte, je moje maminka. Když mě požádala, abych vám tu o ní něco napsala, neprozřetelně jsem na to kývla. Až později jsem přišla na to, že na její webové stránky chodí vlastně její dobří přátelé, kteří ji znají ne-li stejně dobře, tak možná i lépe než já. A troufám si odhadnout že vy, kdo ji ještě neznáte, patříte k tomu druhu lidí, kteří si tak jako tak nejraději vytvářejí svůj vlastní úsudek. A tak jsem přemýšlela, jak z toho vybruslit a přišla jsem na to. Povím vám něco o sobě. Takové malé tajemství. Jsem totiž člověk, který má v životě obrovské štěstí. Když něco začnu, obvykle mi to jde a když to vypadá, že se to nepodaří, tak to nakonec stejně dobře dopadne. Potkávám v životě samé báječné lidi. Všichni se na mě usmívají… a často se setkávám s trošku závistivou otázkou: Jak to, že zrovna já? Důvodů je asi víc. Někdo věří tomu, že je to tím, že mě maminka přivedla na svět v neděli. Ale já znám plno nedělňátek, u kterých to nefunguje. Možná je to tím, že mám za rodiče takové dva milé lidičky, kteří tomu mému štěstí tak trochu svítí na cestu… kdo ví. Ale já si myslím, že je to proto, že jsem ozářená. Nemám teď na mysli ozáření ani ultrafialovým zářením, ani rentgenem, ale čistou pozitivní energií. Září na mě totiž z těchto obrazů už odmalička. Když jsem jako malá holčička hledala zakutálenou kuličku, určitě se schovávala někde mezi stohem obrázků. Obrazy byly zkrátka všude. A když mluvím o pozitivní energii, vůbec nechci dráždit odpůrce okultních věd. Jsem také zastánce zákona o zachování energie. A věřte mi, že máma ve svých obrazech uchovává obrovské množství energie, která z nich pak srší ven. Stačí si představit, že je schopná v zimě – v deseti stupňovém mraze – stát tři hodiny na poli a malovat. A vůbec jí není zima. Pokud vím, ovládají něco podobného tibetští mniši. Prý okolo nich taje sníh, jak se umí koncentrovat. Ale docela upřímně: takový obrázek je přeci jen lepší výsledek než louže roztátého sněhu. A všechna tahle obrovská energie se skrývá v obrazech, které tu vidíte. Takže bych si na závěr svého malého povídání dovolila vám dát jednu malou radu: nechte se ozářit. Máte skvělou příležitost.
