Japonske odpoledne
Přišlo očekávané datum 17.6.2011 a já ráno vstala do krásného dne a přemýšlela o tom, že všechno i čekání má svůj konec. Dnes přijedou moji milí přátelé z Japonska. Všechno jsem měla nachystané, zorganizované.
Uklizeno, Věra Čáslavská přijede vlakem, raut přiveze Rozárka a já na poslední chvíli natřela dřevěné sloupy na terase. Ještě jsem se vykoupala v jezírku a už přijel Pavel, aby mi pomohl s uvítáním. A už u naší zahrady zastavoval malý autobus a začali z něj vystupovat moji milí Japonci v čele s mým dřívějším galeristou Kenji Hirasawou.
Sluníčko svítilo, Japonci švitořili. Paní Takeshi, paní Hirasawa, manželé Tanno, Iijima, Kikuchi, Takanashi, Toyoda. Obrovská kytice mi byla předána a tím jsem byla vyřazena z vítání, hledala jsem vázu. S Kenjim jsme si padli do náručí. Přivítala jsem je a návštěvníci obsadili dům a zahradu, která se jim velmi líbila.A teď nastává ten okamžik, kterému říkáme, nevím, kde mi hlava stojí. Rozbila jsem dvě skleničky (to bylo pro štěstí) a už přijíždí Rozárka s rautem. Na stůl se nosí malinké koláčky, štrůdl, rozbíft, malé předobré řízečky, upečené vepřové, Rozárce se všechno moc povedlo.
Malíř Jirka Chadima upekl excelentní krkovici a Franta Leták, také malíř kamarád otvíral lahve. Pivo, víno, Kenji přivezl francouzské šampaňské, wisky, koňak, becherovka. Neměli jsme vodku, což by Japonci rádi ochutnali.A již Pavlovi vystupuje z auta očekávaná Věra Čáslavská, které jel naproti na nádraží! Japonští hosté se jí hluboce uklánějí. Je to pro ně ikona. A paní Věra je velice příjemná, krásná dáma. Snaží se konverzovat těmi pár japonskými slovíčky, které zná.
Do domu vchází zpěvačka Radka Fišarová s Janičkou Bezpalcovou, která báječně hraje na harmoniku a kytaristou Michalem. Na improvizovaném jevišti spustili pár francouzských šansonů. Francouzské šansony Japonci milují. Po tomto představení Paní Namiko Takeishi rozložila na stole čajovou soupravu a předvedla nám starobylý japonský rituál přípravy zeleného čaje. V Japonsku vyučuje toto umění. Já , paní Věra a Radka jsme dostali misku dobrého čaje. Ochutnali i ostatní. Součástí ochutnávky byl i velice sladký zákusek, přivezený z Japonska.Naši japonští přátelé se seřadili aby nám zazpívali pár japonských písní.
Naší zimní zahradou se rozléhala krásná japonština. Hluboce jsem prožívala píseň, ze které jak nám potom řekli čerpají sílu třeba při neštěstí jako bylo tsunami. Po zpěvu mi Kenji řekl, že mi přivezli z Japonska dar a rozložili přede mnou překrásné japonské hedvábné kimono s podzimním vzorem a teplým kabátkem. Kimono bylo světlé s vzorem listů, pas černý s krásnou rudou chryzantemou vpředu i vzadu. Nádhera!!!Vonělo Japonskem. Pohladila jsem látku a na řasách se mi třepala slzička radosti. A tři Japonky mě do nádherného kimona oblékaly asi dvacet minut. Náležitě jsem si ten moment užívala.Sám se do něho člověk vůbec neoblékne. Všichni Japonci si mě vyfotili coby blondýnu v kimonu. Kimono je velice příjemné na těle, potom jsem si na internetu přečetla, že se nosí pod něj spodnička.Potom jsme nafotili společné foto. Utvořil se kroužek dam a na terase seděli páni.
Nikdo nikomu nerozuměl, ale všichni něco povídali, ukazovali. Paní Věra dokonce zazpívala pár japonských slov. Mezi nohama se nám motala naše fenečka Pipi a jedna z našich nejodvážnějších koček se k radosti Japonek přišla na návštěvu podívat. Pilo se víno, skláněl se večer.Všem bylo dobře, chtěla bych osudu za takové momenty v životě poděkovat, žiju z nich potom hodně dlouho.Kolem deváté Kenji zavelel a Japonci se poslušně zvedli. Dlouze jsme se rozloučili, za všechno jsme si poděkovali a zamávali autobusu….
Druhý den Japonci jeli do Telče. V Čechách navštívili Prahu, Krumlov, Telč a Holejšovskou.