Laska kvete

Pokud je ženské přes čtyřicet, každá si pomalu zoufá, přestává nosit bikiny a skoro každá počítá s tím, že lásky, ty opravdové má určitě za sebou. Moje kamarádka zpěvačka Radka Fišarová mi při kafíčku vyprávěla, že má přítelkyni, která se rozešla s milencem, bylo to trochu dramatické a ona Radce řekla, že ji to mrzí a to hlavně proto, že tomu vztahu obětovala nejlepší léta svého života-je jí třicet! Tak pro tyto zoufalé dívky a ženy chci vyprávět příběh mojí tety. Je to docela obyčejná paní, ani krásná, snad trochu víc má ráda život, měla šest sourozenců a dva manžely. V sedmdesáti sedmi ji okolnosti přivedly do domova důchodců a ona mi napsala tento dopis:

Posílám srdečný pozdrav z domova důchodců. Chci Ti napsat, že teď je mně tu opravdu dobře…Poznala jsem tu hodného pána. Je po infarktu, ale je ke mně opravdu moc hodný. Nejhorší na tom je, že tu v domově má dlouholetou přítelkyni, ale jsou jenom přátelé. Ona mu vyběhala po jeho ženě, co tady loni umřela, vdovský důchod a jak jsem ji prokoukla, tak asi z něho tahá spíš peníze. Slíbil mi, že jí řekne, že mě má opravdu rád, no budu vidět, víš Zdeničko, já nic nechci uspěchat. On tu byl včera za mnou a řekl, že by si mě chtěl vzít, tak jsem mu to rozmluvila, že bychom oba přišli o vdovský důchod, tak s tím souhlasil. Já za ním chodím po devatenácté hodině, to nikdo už není na chodbě a jen se bavíme a dohodli jsme se, že k sobě budeme ohleduplní a řekl mně, že ať nemá strach, že mně ve všem bude pomáhat a hlavně mě prosil, abych ho měla ráda tak, jak on mě a nikdy mě nenechá prý bez peněz. To Zdeničko opravdu je férovej a v březnu mně dal pětisetkorun na kazetové radiečko, a tak když je teď u mne, posloucháme staré písničky, no a včera mně dal dvěstě korun a řekl, že to myslí se mnou opravdu upřímně a že se do mne zamiloval, no já mu nato řekla, že mně je také sympatický a také bych chtěla, aby ke mně byl stále tak hodný a laskavý jako od prvního března, co jsme se poznali a oba jsme si řekli, že zůstane mezi náma jen při tom mazlení a to máme oba rádi. On mě jen hladí a říká mně „ moje milá kočičko, mám Tě nade vše rád“. Řekla jsem mu, když bude ke mně pořád tak upřímný a milý, tak nás nic nerozdělí, neboť si opravdu rozumíme. Uvidíme. Takže mně teď ten čas tak rychle ubíhá. Těšíme se na sebe, když jsme spolu, je to krásné a doufám, že bude dál tak upřímný. Jmenuje se René Pánek a je mu osmdesát čtyři roků a je tady v domově důchodců třináct let. Říká, že se o mne bojí, abych se nezakoukala do jiného muže. Tak jsem mu řekla, že to se nikdy nestane, pokud na mne bude pořád tak milý a hodný. Tak mně drž Zdeničko palce. Vidíme se pořád a já si nedovedu vysvětlit, že jsem se také do něho zamilovala. Dnes ráno mi řekl: „ Dávej na sebe pozor, když jdeš do města, ať se ti nic nestane. “ To víš Zdeničko, tam vedle té telefonní budky, co Ti volávám, sedí většinou mužský a poslouchají, co Ti říkám. Zatím nechci, aby se něco rozkřiklo, před lidmi tady si vykáme. Jsem ráda, že se Ti mohu svěřit v dopise a že jsi mě v tom telefonu neodsoudila. Dík, moc jsi mi pomohla a mám Tě ráda. Je mi s ním opravdu dobře. Tak ještě zdravím celou rodinu, vaše teta Věra.

Jak je vidět, láska kvete v každém věku. Pan René v tom umí chodit a na jeho věk je to obdivuhodný výkon. Ale je to hezké a plné života, skoro k neuvěření.